Archiv autora: Jitka

Marinovaný losos

Plavalo ve vodě

Už potřebuji jít do práce, protože si vymýšlím pořád něco na vaření. A momentálně mne přešla i krize, kdy jsem pobyt v kuchyni nesnášela. Bohužel. Kdo to má sníst? Kdo to má platit? A kdo ty kila bude shazovat?

Ale když jsem zahlédla recept na marinovaného lososa a s dovětkem, že chutná podobně jako uzený, tak jsem neodolala a šla do toho. Jenom jsme nekoupila celou půlku lososa, jak je běžně navrhováno, ale zkusila postup na malém kousku.

  • 1 porce lososa
  • destilát (vodky, gin, brandy…)
  • hrubá sůl (2 lžíce)
  • hnědy cukr krupice (1,5 lžíce)
  • koření
  • bylinky (nejlepší by byl kopr, ale ten mám doma zakázaný)

Porci lososa jsem potřela brandy, prostě proto, že bylo po ruce. Alkohol musí být kvůli konzervaci. Sůl jsem smíchala s cukrem a kořenící směsí na steak a pak porci ryby ve směsi obalila. Cukru se nebojte, není ve výsledku vůbec cítit. Směsi bylo hodně a přes půlku jsem ji vyhodila. Takto připravenou rybu jsem zabalila do folie a důkladně utáhla a do lednice s ní. Pak to chce tácek, protože losos pustí šťávu, tak ať není špinavá celé lednice. A na rybě se průběžně střídaly ty nejtěžší věci, které v lednici byl,. třeba hrnec s polévkou apod. Každý den jsem lososa otáčela, aby se hezky proležel a za 3 dny jsem ho vyzkoušela.

Po vybalení jsme ho otřela a nakrájela na tenké plátečky. K nim jsem dávala okurku a hořčičnou omáčku. A měli pravdu! Skoro jako uzený a kdybych měla třeba uzenou papriku či uzené aroma, tak úplně. A ten kousek úplně stačil, sníst ho moc najednou se stejně nedá. Na fotce je nakrájená tak 1/3 připravené porce. Na chuť stačí až kam.

Receptů najdete na webu spoustu, tak se zkuste inspirovat i jinými kombinacemi.

 

 

Melounový sorbet

Vyrostlo někde na záhonku

V tom neuvěřitelném vedru to prostě něco studeného chce! Zmrzlina je fajn, ale taky se přejí.Tak jsem premiérově zkusila sorbet, chcete-li ledovou tříšť. Z melounu.

Nejdřív jsem svařila vodu a cukr (100 ml a 100 g) a přidala lžící citrónové šťávy. Než rozvar vychladl, tak jsem si rozkrájela meloun, snažila se vyndat pecky a rozmixovala ho v mixéru.

sorbet1

Pak jsem ho smíchala s rozvarem, ten lze i přidávat rovnou při mixování. Směs jsem nalila do misky a nemaje spešl stroj, šupla jsem vše do mrazáku. Pak přišlo to nejdůležitější! Nařídila jsem si minutky a každou hodinu jsem hezky vidličkou směs v misce rozmíchala, aby nevznikala kompaktní hmota, ale opravdu vločky. Záleží na výšce vrstvy, ale zhruba po 4 zamíchání bylo hotovo.

sorbet3
Takhle vypadá špatně zaostřená fotka, ale vy to pochopíte, že.

Jasně, že jsem ho měla hotový v době, kdy už ho nikdo nechtěl a do druhého dne mi vše ztuhlo trošku víc než mělo, ale mixér si s tím poradil a vrátil vše do původní konzistence. Nejsem žádný milovník červeného melounu, ale v této podobě byl velmi dobrý. Dovedu si ho představit v závěru namíchaný se zmrzlinou, slušela by mu třeba nasekaná máta a v pozdních hodinách si bude rozumět i s alkoholem (bílé víno nebo destilát). Však vy už něco vymyslíte sami!

 

 

Tabouleh 2x jinak

Saláty, Vyrostlo někde na záhonku

Kuskus mám moc ráda a dnes došlo na moje oblíbené letní jídlo – tabouleh.

Připravím si kuskus, tak jako vždycky, nebo podle návodu na obalu. Do mísy si připravím zeleninu – neloupaná okurka na kostičky, pevná rajčata na kostičky (nejlépe bez vnitřku), paprika, cibule červená nebo jarní cibulka a nasekané listy petrželky. Do správného taboulehu patří i římský kmín. Zeleninu a kuskus smíchám, osolím a opepřím, dochutím citrónovou šťávou a olivovým olejem.

tab1

A je hotovo. Lehký oběd či večeře už může být na stole. Dnes jsem ale v ledničce měla jedny kuřecí prsa a taky dvoje kuřecí játra, která chtěla spotřebovat, tak vše přistálo na pánvi a tabouleh byl jako příloha.

tab4

A protože v míse ještě zbylo dost k večeři, tak jsem do salátu přidala česnek a sýr feta a rázem bylo úplně jiné jídlo.

tab5

Kuřecí na smetanových houbách

Co běhalo po dvorku či u kurníku, Maso chudých - houby

Před nějakým časem u nás doma byla docela populární pytlíková hříbková omáčka od Vitany, tak jsem zkusila takovou domácí variantu. Už ji kupovat opravdu nebudu 🙂

Kuřecí prsní řízky jsem osolila a okořenila, tentokrát jsem vzala gyros, ale vy určitě zvolte to, co doma rádi. Pak jsem je lehce poprášila moukou a rychle opekla, aby jim to slušelo a přendala do zapékací mísy. Pak jsem na té stejné pánvi opekla krémové žampiony, ani jsem se nesnažila je mít pokrájené moc na tenko. Měla jsem jich dvě dávky a na konci jsem k té druhé přihodila na jemno pokrájenou malou cibuli. Na opékání jsem použila svou oblíbenou směs olivový olej + máslo, kde máslo bylo v mírné převaze. Žampiony s cibulí jsem nahrnula také do mísy.

houby1

 

Na pánev jsem nalila trochu vody (vývar v tom vedru nebyl), jen tolik, aby vše připečené odvařila a vše doplnilo maso a houby. Pak jsem směs zalila šlehačkou, trošku jsem osolila a opepřila a šupla do trouby na 20 minut.

houby2

 

Pak už jsem vytáhla hotovou houbovou omáčku.

houby3A na talíř přišla s čerstvými těstovinami a moc jsme si pochutnali.

houby5

 

Pohár v „jaru“

Prošlo kolem cukru, troubě se vyhnulo

Neděste se, nemám na mysli tu věc na nádobí, ale jar jako zavařovací sklenice. Asi už jste taky někde narazili na různé dobroty vyráběné do zavařovaček, dokonce se v nich dezerty i pečou (Pinterest). Většinou je to na zahradní slavnost či piknik v přírodě, bohužel ani jedno se mne netýká, a tak na tenhle fígl došlo až dnes. Jedeme na návštěvu a na transport je zavařovačka jak dělaná.

Úplně nejdřív jsem hledala 6 vhodných sklenic a kupodivu našla, pak jsem se teprve dala do práce na dobrotě z mascarpone. Měla jsem velké balení, protože jsem plánovala cheescake, ale jeho milovnice se pořád nemá k cestě za maminkou a ještě dlouho nepřijede, tak už jsem ho zpracovat musela.

Poháry

Takže jsem vyšlehala velké mascarpone, zakysanou smetanu a 2 lžíce cukru. Pak jsem do hmoty vmíchala předem ušlehanou šlehačku. Do každé skleničky jsem na dno rozdrobila máslové sušenky (dají se použít třeba esíčka apod), na ně dala borůvky, které jsem částečně rozmáčkla, aby pustily šťávu a barvu a na ně jsem rozdělila půlku krému. Pak jsem rozdala druhou půlku borůvek a krému. Do něj se předtím vmíchala rozpuštěnou čokoládu, aby byla změna. Úplně nahoru pak přišlo pár hoblinek čokolády. A teď vše čeká v ledničce na odvoz.

Dobré to je hodně moc, praktické taky, ale dostat vše dovnitř tak, aby skleničky nebyly všude upatlané, to je na jiné ruce.

Poháry

 

Ryba na bramborách

Plavalo ve vodě

Původně jsem šla do rybárny klasicky pro pstruhy, ale cedule „Novinka: mořský vlk“ změnila mé plány. Rozhovor s majitelem, který byl evidentně potěšen tím, že někdo tuto rybu zná, mne navíc přesvědčil, že je to TA ryba od moře a tak jsem si 2 odnesla a musela jsem prostě vyzkoušet pečenou rybu s brambory i doma.

  • 2x mořský vlk + 1x pstruh
  • brambory
  • sůl
  • česnek
  • petrželka
  • máslo

Brambory jsem si uvařila tak polovičatě předem, jenom jsme pořádně umyla a už jsem se s loupáním nenamáhala. Pak jsem je pokrájela na plech, osolila, lehce zacákla olivovým olejem a šupla na chvíli do trouby. Mezitím jsem si nachystala rybu, na každé straně jsem vyrobila tří zářezy a osolila ji. Posekala jsem petrželku a pár stroužků česneku a vetřela do ryby zvenku i zevnitř a snažila jsem se i do zářezů. Nahoru pak přišlo máslo, tentokrát jsem použila slané. Pak jsem připravené ryby dala na brambory a vrátila do trouby.

Příprava ryby
Příprava ryby

V troubě zůstala ryba asi 15 minut a pak jsem ji otočila a ještě 5 minut nechala udělat i z druhé strany. To už jsem rybu vyndala a vykostila a servírovala. Na talířích nezbylo vůbec nic.

Ryba na bramborách a na talíři
Ryba na bramborách a na talíři

Pstruh byl taková sázka na jistotu, protože jsme měli hosty a nebyla jsem si jista, zda mořská ryba projde. Ale i on byl výborný.

Nicméně ještě něco mi k dokonalosti italské úpravy chybělo. Dodatečně mne napadlo, že pro chuť mohly být v bramborách ančovičky. Asi bude ryba brzy znovu.

Ryba od moře

Kde a jak jsme se najedli?

Představte si, že jste na dovolené u moře v Itálii. Vaše polovička vybere – sama a dobrovolně – ubytování se snídaní a při příjezdu se zeptá „Máme to s polopenzí?“ A druhý den pobytu vám řekne „Tak mě tak napadá, co vlastně budeme jíst?“ V městečku plném pizzerií, restauraci, trattorii apod. Pak večer ji – vaši polovičku – napadne, že byste někam mohli na jídlo. Jasně, že jenom a jenom kvůli vám, protože ona – ta polovička – sice hlad vůbec nemá, ale kvůli vám se obětuje.

Vyrazíte a obcházíte ty miliony stravovacích zařízení, nejdřív vyloučíte ty bez vyvěšeného jídelního lístku, abyste se nedostali do nepříjemností, pak ty, kde italštinu prostě nerozluštíte. Mezitím vaše polovička, která zatím sice hlad vůbec nemá, připustí, že by jíst asi měla. Takže vyloučíte vše s pizzou, kterou jste vy chtěli, ale vaše „lepší já“ ji nejí a nechce. Taky vyloučíte těstoviny, protože ty taky nechce, i když je běžně jí. Taky to nesmí být mušle, krevety, kalamari a pod. To už přechází chuť k jídlu vás. Ale raději už si nic  nepředstavujte, tohle se může stát jenom mně.

Po mém boku se pak ozvalo, že třeba nějaká smažená ryba by možná šla. A zrovna u restaurace, kde byly ryby a správný jídelníček s pečenou rybou. Trošku nás ty sněhobílé ubrusy a látkové ubrousky měly varovat, nicméně Pan Opatrný si zas tolik jídelníček neprohlížel a ceny už asi vůbec ne. Když jsem objednávala rybu, tak mi slečna oznámila, že to je jídlo pro dva. Tak jsem si na svoje vybrané jídlo nechala zajít chuť a přidala se. Pak mi ještě dala na vybranou dva druhy, které mi vůbec nic neřekly a v němčině už tuplem ne, tak něco vybrala sama. Všímáte, jak daleko došla oběť mé polovičky, která šla jen jako můj doprovod se mnou na jídlo?

Čekali jsme u vína asi 25 minut, nejdřív přijel vozíček s talíři a pak přišla servírka s celým pekáčem a ukázala nám rybu tak, jak someliéři ukazují lahev a začala servírovat. Pomocí vidličky a lžíce jsme dostali perfektně vykostěné půlky upečené ryby s bramborem s úplně božským sósem – máslo, bylinky, asi česnek a nic víc. Bylo to zoufale dobré a vůbec jsme netušili, co jsme to jedli – anglicky sea bass, německy barsch. Až druhý den jsem zjistila, že asi mořského vlka.

Takže až pojedete do Grada, tak tuhle dobrotu dělají v Aglia Artisti http://agliartistigrado.it/ a večeře vás bude stát tolik, co plná nádrž benzínu. Ale stálo to za to! Ještě vnoučatům budu vyprávět.

Přímo se mi chce říct, že jsem si ji zasloužila. Jenom fakt nevím, co budeme jíst dnes, zítra, pozítří..,

psáno v Gradu den poté

 

Maso s brokolicí po čínsku

Bydlelo v chlívku či ve stáji

maso2

  • vepřová kýta
  • koření 5 vůní
  • chilli paprička
  • sojovka

Maso jsem nakrájela na tenké kousky, okořenila, naložila do sojovky a nechala marinovat v ledničce až do oběda.

  • špagety
  • brokolice rozebraná na malé růžičky

Před obědem jsem dala vařit úplně obyčejně špagety a tak 2 minuty před koncem jsem do nich vhodila brokolici, aby se uvařila. Mezitím jsem na pánvi udělala maso.

  • sojovka
  • cukr
  • vinný ocet
  • chilli
  • pepř
  • (voda, vývar, ústřičná/rybí omáčka – jestli chcete, popř škrobová moučka)

Zálivku jsme si připravila předem, protože konec je rychlý. Špagety se scedí i s brokolicí a přihodí se do pánve k masu a nechají se lehce opéct a nasáknout chutí. Pak se vše podlije zálivkou, ta se nechá rychle přejít varem a už se dává na talíř.

V originále je hovězí maso, šlo by i drůbeží, jdou použít skleněné nudle a šla by i rýže, zálivku si určitě doladíte podle své chuti a zvyklostí. Takový flexibilní recept.

Valdštejn v Chebu

Kde a jak jsme se najedli?

Koneckonců, to tak nějak patří k sobě, že. Restauraci Valdštejn najdete přímo v Chebu na náměstí i s příjemnou zahrádkou a od oběda se můžete dívat na Špalíček.


Hned na začátku si mne Valdštějn získal, když po mém přání k pití vodu, se mne slečna ptala, jestli „vodovodu“ a jestli rovnou půllitr. V jídelním lístku opravdu měli přímo „vodovoda“ uvedeno s cenou 10 Kč. Přijde mi to fér, cena je lepší než 30 Kč za lahvovanou jinde a skleničku mi musí přinést a zase odnést a umýt, takže proč ne.

Na lístku sice byly i hotovky, ale mne svedl losos. Byl s kapary a koprem a byl moc dobrý a „šťouchačky“ mu moc slušely. Slečna mne upozorňovala, že budou se slaninou, jestli to nevadí. Nevadilo, ale byly s červenou cibulí. Manžel měl řízek plněný bylinkovým máslem a byl také velmi spokojený. Mimochodem, byly možné i citrónové řízečky v parmezánu, na ty dojde třeba příště.

A protože losos nebyl přehnaně veliký, tak mi zbylo místo i na moučník. O tom jsem měla rozhodnuto od začátku, protože na ceduli s nápisem „Pana Cotta s balzamikovaným ovocem“ jsem se dívala celou dobu. Lehká, studená mňamka na závěr to byla a káva byla  také akorát pro mou chuť. Ještě jsem slečnu obtěžovala několika dotazy. Třeba, co byly ty černé tečky v panna cottě – pravá vanilka! A použita byla ovocná balzamiková redukce. Snad se můžu přiznat, že o pana cottě i použití balzamika na ovoce jsem zatím jen četla a neuměla si chuť představit, velmi zajímavé a už se balzamika na ovoci nebojím.

A vy se nemusí bát navštívit tuhle restauraci!

Rajská polévka z pečených rajčat

Polévka je grunt

To letoška jsem rajskou polévku nejedla, pak jsem ji vysloveně omylem ochutnala a škrtla jsem ji ze seznamu „zakázaných“ jídel. A do dneška jsem ji ani nevařila.

Rajská polévka - příprava

Do trouby na 200° jsem na 40 minut dala nakrájená rajčata na čtvrtky, rozkrájenou cibuli a rozkrojenou paličku česneku, pocákala olivovým olejem a nechala upéct. Možná jsem se nemusela bát a klidně to mohlo být upečené i víc.Pak jsem upečená rajčata a cibuli shrnula do hrnce, vymačkala k nim upečený česnek, dolila vývarem, přihodila bazalku a nechala ještě 20 minut vařit. Pak přišel ke slovu tyčový mixér, sůl a pepř a to bylo vše. Na talíři jsem polévku posypala pecorinem, které ji dochutilo.

Hotovo!

Další varianta je ještě upečení lilku společně s rajčaty. Určitě to bude stejně dobré, ale protože mi polévka u mé polovičky neprošla, tak už to nevyzkouším.