Putovní „babinec“ po plzeňských restauracích startoval U Majáku. Sice jsme si říkaly, že budeme dobře zašity před žáky současnými i minulými, tak to se tak úplně nepovedlo. Ale asi jsme se ve škole chovaly dobře, protože obsluha i tak na nás byla příjemná.

Takže až se budete chtít někde v Plzni dobře najíst, tak i tohle je dobrá volba. Jenom se nelekněte umístění, přes velmi frekventované místo naproti benzínové pumpě, není od silnice prakticky vidět a z ní není vidět na silnici, ale do parku.

O týden později. Opět sobota, opět Praha, opět setkání s dítětem nad talířem.
Tentokrát se na pár dní objevil v Evropě syn a náš vyhrazený čas bylo krátké sobotní odpoledne. A protože mu na autě chyběla technická, tak jsme vyrazili „k hoře“ my. Náš syn je jednoznačně masoterián se specializací na steaky, tak byly jen dvě možnosti kam půjdeme. Buď Ambiente, nebo Ambiente. Tentokrát vyhrál český strakatý skot neboli čestr, úplně přesně restaurace Čestr.

Prostě půjdete k té krabici vedle Národního muzea, co byla parlamentem, obejde ji zezadu k magistrále, budete si připadat, jako když se vrátíte o 25 let zpět, pak uvidíte velkou bílou krávu a jste tam. Z venku trošku podivné, uvnitř nejdřív budete mít spíš pocit hospody než prvotřídní restaurace, ale fakt jenom chvilku. Kvalita jídla i způsob obsluhy vám brzo vysvětlí, kde to jste. Ale pokud nemáte rádi hovězí, tak asi raději nechoďte.

Co vám budu vykládat, zvládli jsme kilo masa. Na první fotce je předkrm – „Sashimi“ nejlepší plátky čerstvé svíčkové, saké, mirin, jablečná marmeláda se zázvorem. Neskutečná dobrota, kam se hrabe každé carpaccio. A že ho miluju! Vedle je plec pečená ve vakuu v omáčce z černých lanýžů. Ty tam tak moc ani cítit nebyly. Škoda. Vedle je moje veverka – steak s pepřovou omáčkou a pečenou mrkví a vedle je směs steaků pro pány. Vím, že byly 3x 250g a jeden byl flank steak, který jsem chtěla ochutnat, jinak jsem se intenzivně věnovala svému vlastnímu a zcela vynikajícímu.

A přidejte excelentní hranolky. Posledně jsem se ptala, a prý je dělají na arašídovém oleji (doufám, že si to dobře pamatuji). V rámci zdraví jsem vynechala dezert, ale ty, co jsem ochutnala byly výborné. Takové dukátové buchtičky s mákem ve skutečném šodó! To už je dobré jen od poslechu.

A protože fotky mám mimořádně mizerné, tak to musíte zkontrolovat na vlastní oči a chuťové buňky. Dávám plný počet hvězdiček. Když synek říká, že tady jsou ty nejlepší steaky, tak mu to věřte. Má je vyzkoušené na mnoha kontinentech a v mnoha restauracích, a to i od světoznámých kuchařů.

A víc dětí už nemám, tak jsme příští týden doma.

PS. A smí tam i se psi. Byli tak, kluci chlupatí, nejmíň tři. A jeden mops.

Po cestě na víkend do Prahy k dceři
M: „Doufám, že budeme jen u ní a nikam do šumu nejdeme!“
já: „Jdeme. Na večeři. I s Filipem“
M: „Tos mi neřekla!“
já: „Neptal ses“

Další otázky nepadly. Později …
L: „Tati, jdeme do indické restaurace“
M: „No, to nevím, jak vydržím“
L: „Tati, ona je vegetariánská“
M: …. dlouhé ticho …
L: „Tati, my s tebou pak půjdeme třeba do KFC na kuře“

Chtít totiž v sobotu večer na poslední chvíli nekuřáckou restauraci je docela problém. Restaurace Maitrea u Týnského chrámu je prý velmi vyhlášená a asi to tak i bude. Narváno celou dobu a bez rezervace to fakt nešlo.  A česky tam moc lidí nemluvilo. Ale řeknu vám, že jako experiment dobrý, ale opakovat to už nebudu. Nakonec nadšený nakonec nebyl nikdo z nás, a to 3 ze 4 úplně na mase netrváme.

Pánové měli guláš, co úplně jako guláš vypadal, ale příště si prý dají normální. Dcera měla kari s krevetami, co tak jen vypadaly, ale byly nejspíš sojové. Mamka si dala tataráček z uzeného tofu a pak rozpečený kozí sýr na lilku na focaccie a nakonec dopadla nejlíp, protože si jídlo na nic jiného nehrálo.  Na pití bylo  třeba konopné pivo apod. Naštěstí i víno je vegetariánský pokrm.

Ale bylo to příjemné prostředí. Dalo se dobře povídat, hrála příjemné muzika, kterou jsme všichni 4 mohli slyšet a maximálně nás bavila obsluha. Velmi, velmi usměvavý „alternativní“ chlapec, který si všechno pečlivě psal, pochválil mne za dojedený talíř (to ještě netušil, že to bude ten jediný). Taky po přinesení hlavního jídla zkontroloval stůl a zjistil, že nám chybí pepř a sůl, tak odnesl příbory. Ale stále se usmíval. Asi měl to konopné pivo nebo možná si to pivo v něm odpustil.

Do KFC jsme nakonec nešli, ale pár koktejlů v malém baru, který nad měl vchodem čili papričku, přišlo docela vhod.  A aby rodinná sestava byla úplná, tak jsem si koktejlem Singapore připomněla i synka. A taky jsem poznala úplně nové ulice kolem Staroměstského náměstí, do kterých jsem nikdy nezabrousila.

Příště plánujeme něco zase exotického, ale raději s  masem.