Jedete z Prahy na Brno a máte hlad? Tak zastavte u Mekáče u Velkého Mezeříčí, ale do něj nechoďte. Těsně za ním je restaurace Formanka. Pro mne to bylo zjevení!

Kde vám k dršťkovce přinesou rozpečené rohlíky? A kdy jste naposled viděli na jídelním lístku vepřový mozeček? Nebo křenovou omáčku? Nebo guláš s kachními žaludky?

U mne zvítězila zelňačka a úplně neskutečně dobré povidlové taštičky sypané praženou strouhánkou a mandlemi. Přátelé, mana nebeská! A protože byly na jídelníčku jako dezert a nebyla to velké porce, tak jsem přidala ještě lívance. S tvarohem, malinami, šlehačkou a pomerančovo-mátovým sirupem. Nelitovala jsem, krásně čerstvé a ten sirup byl skvělý kontrast k sladkému jídlu. Že byla i domácí zázvorová limonáda asi dodávat nemusím.

Drahá polovička se těšila právě na dršťkovku (kvůli ní jsme tu zastavili hlavně) a obalované uzené koleno. Prý bylo vynikající. Na jídelníčku bylo se s bramborovým salátem, ale nebyl problém změnit. A ceny? Úplně normální, spíš nižší.

Jenom lituji, že je to pro nás tak z ruky. To by chtělo jídelníček projet víc.

A na webu jejich stránky nejsou, ani reklamu nepotřebují.

Koupila jsem jídlo pro dva na Slevomatu, protože to byly steaky a protože to bylo zhruba ve středu Plzně a protože psali něco o nekuřáckých prostorech. A ještě jsem měli výročí, tak se to hodilo.

Když jsem se  před odjezdem podívala podrobněji, kam to vlastně jedeme, tak jsem skoro padla na znak. Protože roh Koperníkovky přímo u Jižního nádraží v Plzni mi evokoval zakouřený pajzl s ožralama přede dveřmi. To opravdu není místo, kam bych šla dobrovolně. Ale když už jsem ten voucher zaplatila a doma byly v poledne prázdné hrnce, tak jsme jeli. A ještě, že jsme jeli.

Restaurace je evidentně nová a zařízená jednoduše, ale vše v dubovém masivu (to ocenil můj muž) a je tam úplně čistý vzduch, protože restaurace je kompletně nekuřácká (to jsme ocenili oba). Sice jsme měli pocit, že jídlo mohlo být i o něco dřív, ale čekání stálo za to. Oba jsme měli hovězí steak „Maminha“, dali jsme si hranolky a domácí americké brambory (fakt nebyly mražené) a jednou hříbkovou a jednou BBQ omáčku. Bylo to bez vady, slečna se zeptala, jak ho chceme propečený a tak propečený jsme ho dostali.

Ve volné chvíli jsme si pohlédli jídelní lístek, žádné šílenosti se nekonaly, ceny byly také přiměřené. Tak třeba ještě někdy vyrazíme.

A wifi mají bez hesla a svižnou.

Rozhodně bych takovou restauraci nehledala na místě, kde je. Okolo ní náhodou nepojedete ani náhodou, přesto si tam většinou musíte rezervovat stůl dopředu, prý i ve všední den a o víkendu obzvlášť.  Je v Čisté u Litomyšle, při příjezdu od Litomyšle projedete celou dlouho vesnici a až u cedule, že Čistá zase končí, najdete restauraci a penzion U Zběhlíka. Majitel totiž zběhl ze své původní profese a pořídil si hospodu. A to takovou, že ji jako jednu z mála vychválil i Polreich. Sami chovají drůbež i pěstují zeleninu. Na jídle je to poznat, na kvalitě i na ceně.

Nemám moc fotek jídla, protože část společnosti se tvářila, že dělám ostudu a že mne neznají, takže třeba luxusní jahodové knedlíky si můžete jen představovat.

Část pánů si dala kachní vývar (a část si ho odnesla domů na košili), který byl domácí včetně nudlí, a spolu s Ivanou jsme neodolaly a musely ochutnat polévku z červené řepy.  Byla naprosto luxusní, s trochou pesta na dochucení. Určitě ji vyzkouším uvařit i doma. Při vývěru hlavního jídla většina podlehla pstruhům, které loví v potoce u restaurace, část si dala klasického pstruha na kmíně a část filety s hráškovým pyré a bylinkovými bramborami. Další skupina jedlíků si pochutnala na místní kachně s několika knedlíky a dvěma druhy zelí. Na mém talíři bylo kuře na hrubozrnné hořčici s limetkou a příloha byl bulgur. Absolutně dokonalé a kuře evidentně nebylo ze supermarketu. A největší masožrout si dal ovocné knedlíky. Dobré domácí limonády už vlastně nepřekvapily. S kávou už ale opatrně, protože esspreso do esspresa mělo opravdu daleko. Jak dobré je sladké, tak to už nevíme, protože doma na nás čekal výborný domácí makový cheesecake, který putoval až z Korunní.

Takže až někdy  budete mít cestu do trojúhelníku Svitavy – Litomyšl – Polička, tak sem vyražte. Ze všech 3 míst je to stejně daleko. Litovat nebudete. Jo, a vemte si hotovost. Karty neberou.

http://www.uzbehlika.cz/