Vždycky to začíná stejně. Abyste mohli něco vařit, musíte mít zásoby a ty se musí dovést z nějakého obchodu, řetězce nebo trhu. Občas ale zásoby dojdou, nebo jsou, ale co máte pořád vymýšlet? A ta dotěrná otázka: „Co budeme vařit o víkendu?“ Co já vím, na co budu mít o víkendu chuť? Jaké bude počasí, a v jaké náladě se ráno probudím? 😀

Půjdeme někam na oběd. V naší oblíbené restauraci jsme si ale zapomněli zamluvit místo. A protože je září a všude se mluví o magických devítkách, tak se lidi berou. Takže ranní telefonát do restaurace končím ujištěním, že dnes opravdu neee, dnes je tu svatební hostina. Že já si to myslel. Tak díky a někdy jindy.

Tak kam vyrazíme? A tak půjdeme Táborem a uvidíme,co najdeme na jídelním lístku. Prý do Číny. Díky boomu čínských bister tohle už ani netáhne, i když v Táboře je špičková čínská restaurace. Jdeme na náměstí, pojďte nakouknout do Lva nebo do Havany.

Tak Havana zvítězila. Úžasně zařízený podnik přímo na Žižkově náměstí se zahrádkou v podloubí, o kuchyni se mluví, že je výborná, už jsem ledacos vyzkoušel z poledního menu ve všední den, tak to zkusíme, co máme v jídelním lístku. Jeho otevření je také požitek. Graficky vkusně vyřešený jídelní lístek, kde Vás neobtěžují stovky jídel. Nabízí Vám několik chutí, kterým nemůžete odolat. Usadili jsme se uvnitř. Je tam klid.

 

Tak přejdeme k objednávání. Moje dvojka Merlotu je víc než ucházející. Nealko pivo mojí ženy a Coca-Colu mého syna neumím posoudit, nebudu si kazit chuť. Laskavá obsluha posečká, protože se nemůžeme shodnout na našich dalších chutích. Tak ještě chvilku, samozřejmě.

Zatím obdivuju interiér. Mně jako muži sběrateli to imponuje, žena má výhrady. 😀 Akvárium nad vedlejším stolem nás ale smiřuje.

Jídlo už máme vybrané také a tak si číšník trpělivě zapisuje:

filety z lososa a hranolky, kuřecí steak s pečenými bramborami ve slupce polité česnekovou zakysanou smetanou a já si dávám špalíky z vepřové panenky na pepřové omáčce se svazky zelených fazolek ve slanině, pochopitelně také brambůrky ze zakysanou česnekovou smetanou.

A čekáme na jídlo, těšíme se a prohlížíme dál interiér. To chce fotku. A ne jednu.

 

Nejvíce tedy upoutá reklama na prášek pro dobytek, to nás rozradostní a začínají asociace, co všechno by se s takovým výživným práškem dalo dělat. Kolipak toho objednáme? Vagón, vlak…?

No nic, krmě už je tu, číšník krouží u našeho stolu a skládá talíře před hladové strávníky. Tak dobrou chuť a jdeme na to.

 

No, bylo to něco. Panenka křehká, uvnitř růžová, bylo poznat, že je na grilu, brambory česnekové tak akorát, smetana na nich úžasná. Vypadalo to, že je toho málo, ale oči by chtěly, a vy už nemůžete. Mají to vypočítané akorát. Ostatním chutnalo stejně, u pstuha nebyl konečně boj s páteří, kuřecí steak šťavnatý a dobře ochucený.

Tak ještě kávičku a dezert – horké maliny s vanilkouvou zmrzlinou a krém brulée. Vše je výborné. A káva chutná, silná, skoro by se dalo říct, že ji právě upražili.

Stihnul jsem zaznamenat jen tu kávu.

 

Takže až budete v Táboře, nezapomeňte na Havanu, hned naproti kostelu Proměnění Páně na hoře Tábor, na dolním konci náměstí, bude Vás kontrolovat kamenýma očima husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova a Kalicha na vlastním náměstí, které sloužilo jako shromaždiště nepřemožitelného táborského vojska.

Ještě tedy jejich oficiální stránky. A platit můžete samozřejmě kartou. Kdo by se tahal s hotovostí. Dodám ještě, že WiFi tu mají taky, to pro nás – závisláky.

Náš „balónový“ podvečer a večer jsme završili večeři a na dotaz „Kam?“ jsem mohla mít jedinou odpověď „Když už, tak k Purkmistrovi!“ Navíc jsem na jejich líčka už měla dlouho zase políčeno.

Pokud máte chuť na českou klasiku a nejste líní se trošku motat po okraji Plzně, tak k Purkmistrovi do Černic určitě zamiřte. Je to soukromý pivovar s pivnicí – restaurací a vším možným jiným, v létě se dá sedět i venku, takže místo najdete, v zimě může být někdy s místem problém. Rozhodně venku na návsi je aut vždycky hodně a hodně, takže spoustě lidí.stojí za to, sem jezdit.

Protože je to pivovar, tak jsem si dala pivo – tentokrát měli borůvkové. A ani jsem se nemusela dívat do jídelníčku a věděla jsem, že si vyberu konfitované hovězí líčko na medu a černém pivu s pečenou zeleninou. Pořádný kus masa v úžasné omáčce, kolem zelenina a nahoře smažená cibulka. Neskutečná dobrota!

Manžel je konzervativec a zvolil kuřecí medailonky se zelenými fazolkami ve slanině a máslovou omáčkou a nelitoval. Ale zatím jsme tam nikdo s ničím neprohloupili. Sváděla jsem tedy při pohledu do lístku velký boj, protože jejich v anglické slanině a rozmarýnové fáši pečený králičí hřbet s česnekovým konfitem, špenátovým bramborem a hořčicovou omáčkou je absolutní bomba, zvlášť ten česnek, a široké nudle s pečenou kachnou, slaninou, cibulí a kořenovou zeleninou jak by smet. Naštěstí neměli krémovou česnečku, to bych neodolala. Koneckonců, můžete sami prohlédnout jejich jídelní lístek.

Protože maso jsem měla bez brambor, jen jsem ukradla pár hranolek z protějšího talíře, tak mi zbylo místo na sladkou tečku na závěr. Z jídelníčku se na mne zasmály domácí lívanečky s pivní marmeládou a perníkovou omáčkou a bylo rozhodnuto. Už bylo docela pozdě, tak se mi lívanečky nezdály nejměkčí, ale to okolo a nahoře nemělo chybu a že je to z piva, by mne nenapadlo ani na chvilku. Už jsem ochutnala i jejich tiramisu s pivem a kdo neochutnal, neuvěří.

Prostě, až budete v Plzni, tak se vykašlete na Spilku a Salzmanna a zajeďte k Purkmistrovi. A klidně i s dětmi!

Pojďte dnes s námi na oběd do jedné hospůdkovinárny v Odoleně Vodě. Hospůdka s vinárnou se nachází na Dolním náměstí. Spojeny jsou chodbičkou, tu můžete využít, když se netrefíte do toho správného vchodu. Hospůdka, podle mě spíš hospoda, čistokrevná čtyřka, nevaří, ale za to vinárna …

Vinárna má otevřeno ve všední dny právě kvůli obědům (od 11:00 do 14:00), a pak také večer. V době oběda podává hotová jídla a ty jsme se rozhodli vyzkoušet. Na oběd sem chodí místní úředníci a lidé pracující v okolí, takže se dalo čekat, že nic špatného nedostaneme.

Zajímavé bylo to, že jsme si jídla mohli vybrat už doma, ještě než jsme do Dobrých časů dorazili. Jídelní lístek totiž visí každý den na internetu. Najdete ho zde:  Lunch time na webu a pokud vlastníte iphone nebo android, můžete také využít následující aplikace: aplikace Lunch time pro iphone a aplikace Lunch time pro Android. Samozřejmě, že tam těch restaurací najdete víc, nejen tu naši, vodolskou.

Z jídelního lístku jsme vyzkoušeli tři jídla – kuřecí paličky na zelenině, srbské rizoto a kotletu s opečeným bramborem. Všechna jídla byla moc dobrá. Jen obsluha trochu překvapila, když nejprve donesla jídla dvě a až po nějaké chvíli ten zbytek.

Jídlo si můžete vychutnat uvnitř vinárny nebo na zahrádce za ní.

PS: A samozřejmě si ho můžete sníst i v té hospodě 🙂

Představte si, že jste na dovolené u moře v Itálii. Vaše polovička vybere – sama a dobrovolně – ubytování se snídaní a při příjezdu se zeptá „Máme to s polopenzí?“ A druhý den pobytu vám řekne „Tak mě tak napadá, co vlastně budeme jíst?“ V městečku plném pizzerií, restauraci, trattorii apod. Pak večer ji – vaši polovičku – napadne, že byste někam mohli na jídlo. Jasně, že jenom a jenom kvůli vám, protože ona – ta polovička – sice hlad vůbec nemá, ale kvůli vám se obětuje.

Vyrazíte a obcházíte ty miliony stravovacích zařízení, nejdřív vyloučíte ty bez vyvěšeného jídelního lístku, abyste se nedostali do nepříjemností, pak ty, kde italštinu prostě nerozluštíte. Mezitím vaše polovička, která zatím sice hlad vůbec nemá, připustí, že by jíst asi měla. Takže vyloučíte vše s pizzou, kterou jste vy chtěli, ale vaše „lepší já“ ji nejí a nechce. Taky vyloučíte těstoviny, protože ty taky nechce, i když je běžně jí. Taky to nesmí být mušle, krevety, kalamari a pod. To už přechází chuť k jídlu vás. Ale raději už si nic  nepředstavujte, tohle se může stát jenom mně.

Po mém boku se pak ozvalo, že třeba nějaká smažená ryba by možná šla. A zrovna u restaurace, kde byly ryby a správný jídelníček s pečenou rybou. Trošku nás ty sněhobílé ubrusy a látkové ubrousky měly varovat, nicméně Pan Opatrný si zas tolik jídelníček neprohlížel a ceny už asi vůbec ne. Když jsem objednávala rybu, tak mi slečna oznámila, že to je jídlo pro dva. Tak jsem si na svoje vybrané jídlo nechala zajít chuť a přidala se. Pak mi ještě dala na vybranou dva druhy, které mi vůbec nic neřekly a v němčině už tuplem ne, tak něco vybrala sama. Všímáte, jak daleko došla oběť mé polovičky, která šla jen jako můj doprovod se mnou na jídlo?

Čekali jsme u vína asi 25 minut, nejdřív přijel vozíček s talíři a pak přišla servírka s celým pekáčem a ukázala nám rybu tak, jak someliéři ukazují lahev a začala servírovat. Pomocí vidličky a lžíce jsme dostali perfektně vykostěné půlky upečené ryby s bramborem s úplně božským sósem – máslo, bylinky, asi česnek a nic víc. Bylo to zoufale dobré a vůbec jsme netušili, co jsme to jedli – anglicky sea bass, německy barsch. Až druhý den jsem zjistila, že asi mořského vlka.

Takže až pojedete do Grada, tak tuhle dobrotu dělají v Aglia Artisti http://agliartistigrado.it/ a večeře vás bude stát tolik, co plná nádrž benzínu. Ale stálo to za to! Ještě vnoučatům budu vyprávět.

Přímo se mi chce říct, že jsem si ji zasloužila. Jenom fakt nevím, co budeme jíst dnes, zítra, pozítří..,

psáno v Gradu den poté

 

Koneckonců, to tak nějak patří k sobě, že. Restauraci Valdštejn najdete přímo v Chebu na náměstí i s příjemnou zahrádkou a od oběda se můžete dívat na Špalíček.

Hned na začátku si mne Valdštějn získal, když po mém přání k pití vodu, se mne slečna ptala, jestli „vodovodu“ a jestli rovnou půllitr. V jídelním lístku opravdu měli přímo „vodovoda“ uvedeno s cenou 10 Kč. Přijde mi to fér, cena je lepší než 30 Kč za lahvovanou jinde a skleničku mi musí přinést a zase odnést a umýt, takže proč ne.

Na lístku sice byly i hotovky, ale mne svedl losos. Byl s kapary a koprem a byl moc dobrý a „šťouchačky“ mu moc slušely. Slečna mne upozorňovala, že budou se slaninou, jestli to nevadí. Nevadilo, ale byly s červenou cibulí. Manžel měl řízek plněný bylinkovým máslem a byl také velmi spokojený. Mimochodem, byly možné i citrónové řízečky v parmezánu, na ty dojde třeba příště.

A protože losos nebyl přehnaně veliký, tak mi zbylo místo i na moučník. O tom jsem měla rozhodnuto od začátku, protože na ceduli s nápisem „Pana Cotta s balzamikovaným ovocem“ jsem se dívala celou dobu. Lehká, studená mňamka na závěr to byla a káva byla  také akorát pro mou chuť. Ještě jsem slečnu obtěžovala několika dotazy. Třeba, co byly ty černé tečky v panna cottě – pravá vanilka! A použita byla ovocná balzamiková redukce. Snad se můžu přiznat, že o pana cottě i použití balzamika na ovoce jsem zatím jen četla a neuměla si chuť představit, velmi zajímavé a už se balzamika na ovoci nebojím.

A vy se nemusí bát navštívit tuhle restauraci!

Krásné počasí láká na výlet. Tak pojedeme? Jedeme. Tentokrát je na řadě Bechyně. Keška, opravené náměstí, pomalu se suneme k infocentru, kde se tvoří jakási fronta. Půjdete s námi na prohlídku kláštera? Ale jo, chceme ale stihnout ještě zámek v jedenáct hodin. Nebojte, to také organizujeme, stihnete.
Architektura vesměs gotického kláštera – nádhera, už dlouho jsem se sem chtěl podívat. Nádherná sklípková klenba, vyprávění průvodkyně, neznámé prostory. Co bude za těmito dveřmi?
A už pospícháme k zámku. Zajímá mě především Vokův Svatební sál. No, tak to jsem si musel hezky počkat až na samotný závěr prohlídky – poslední místnost – sál. Ale nádhera.
To už se o slovo hlásí také jiné potřeby – hlad. Kam půjdeme dneska na oběd? Původně to měla být jiná restaurace, nelíbila se nám, protože byla přímo u rušnější silnice. Nakonec tedy zvítězila zahrádka Restaurace Protovínka na bechyňském náměstí T. G. Masaryka. Mimochodem je krásně opravené a stojí za prohlídku. Pokud půjdete do zámku, stejně se mu nevyhnete.
Tak Protivínka hodně překvapila. Už si objednáváme, obsluha okamžitě zaregistuje pohyb na zahrádce. Zase volíme polední jídelní lístek – všední den.
Většina hotových jídel je k dispozici, u mě volba jasná – vídeňská roštěná s bramborem, drahá polovička volí gnocci se semtanovošpenátovou omáčkou a houbami. Pití – klasika: jedna plzeňská dvanáctka – dnes se neexperimentuje, a nealko Mojito – manželka je řidička.
Už to jde na stůl, vzhled přívětivý, ještě jak to bude chutnat. Roštěná výborná, měkká, osmažené cibulové kroužky křupavé, sosíku tak akorát, aby se brambory ani maso neutopily, ale zároveň tak, aby ho bylo dost. Překvapení u gnocci – jsou domácí, což potvrzuje na dotaz obsluha – usměvavá servírka. Obě jídla dobře ochucená, prostě výborná.
Vrcholem oběda se staly domácí lívanečky. Šlehačka, borůvky a výborné dozlatova osmažené placičky. To by se to sedělo. Ale čekají na nás jinde. Zaplatit a jít. Ceny přívětivé, nic, co by zruinovalo Vaši peněženku.

16. červenec 2013, krásné léto, děti na táborech, vyrážíme na výlet spojený s návštěvou příbuzných. Otázka každého dne zní: Co budeme jíst a hlavně kde? Hned si představíte kuchyně ze známé nejmenované reality show, takové pravomoci nemáme, abychom si mohli vše prohlédnout a pak v klidu zasednout ke stolu. Takže na doporučení jdeme do restaurace V Podloubí – U Havlíků na náměstí v Netolicích. Zde jsme nakonec zakotvili na oběd. K dispozici je polední lístek, je všední den, tak proč ne.
Některá hotová jídla už k dispozici nejsou, ale i tak je výběr bohatý. Na smaženém sýru se toho moc zkazit nedá, i když… Občas se to také zadaří. Obloha obstojná, vařené brambory jsou také dobré.
Tak zkusíme objednat ještě místní hovězí svíčkovou, to už je kuchařské umění. Objednávám, servírka vidí muže, tedy rovnou na talíř nechá naskládat šest knedlíků. A už se to nese. Je toho plný talíř, omáčky by mohla opustit porcelán, tak rychle do toho. Chuť? Baječná, vyvážená, nic, co by ve svíčkové být nemělo. Maso měkké, přirovnání jako dort je to pravé, citrón, brusinky, všechno tak, jak má být. Dokonce maso je i prošpikované voňavým špekem. Výborně. Jako od babičky, maminky, manželky…
Nápoje dobře vychlazené, jdu do nefiltrovaného pšeničného krušovického piva – dvanáctka. Výborné. Ne každému to asi bude chutnat, ale zjistil jsem, že s chutěmi rád experimentuji.
Drobná věc přece jen kazí celkový dojem – zabalené příbory v ubrousku. Evokuje to ve mně takový ten socialistický bufet. Možná by to šlo vyřešit jinak. Ale jinak je tu zaplněno, takže asi dobrá restaurace.
Tak nezapomeňte, až pojedete na výlet do zámku Kratochvíle, nebo si budete chtít prohlédnout zdejší archeopark, případně pojedete dál, např. do Prachatic, na náměsti v Netolicích je to V Podloubí k pochutnání.

Poraďte kam jet a co dobrého si tam dát, nebo kam vůbec nejezdit, nebo tip, jak najít správné místo.