Na tuto dobrotu potřebujete:
4 – 5 plátků vepřového masa (kotleta)
sterilované lečo
šlahačka
Maso naklepeme a nakrojíme kraje, aby se plátky nekroutily. Osolíme, opepříme. Naskládáme do pekáče a zalijeme lečem a šlehačkou. Zakryté pečeme cca 3/4 hodiny na 190 stupňů (horkovzdušná trouba). Nejvíce nám chutná s vařeným bramborem, ale umím si představit i rýži.
Fakt nás překvapil 🙂 To jdete „jen“ pro chleba a přinesete si platýse.
U pultu jsem dostala i školení, jak ho připravit, nicméně doma jsem pro jistotu hledala znovu a dozvěděla se, že asi s kůží to není nejlepší. Tak šla pryč hlava, ploutve a pak, za pomoci kleští, i kůže. A v tom okamžiku bylo jasné, proč říkali, že pro dva lidi bych měla mít dvě ryby – docela se zmenšil.
Ale byl hotový v troubě za 10 minut. Trocha soli a bylinek, že stačí. A stačila – drcený pepř, tymián a pár plátků másla.
Ani jsem ho nijak neporcovala, jen jsme si ho společně obrali. Večeře se salátem a kouskem pečiva to byla parádní.
Ale jak vidíte nezbylo nic – jen docela zvláštní kostra. Drží celá dohromady a tak jíte maso bez kostiček a není vůbec cítit rybinou . Byla moc dobrá, ale připravit ji k pečení dalo dost práce.
Když příště platýse, tak raději filety.
Pytel chlazených fetuccini už už chtěl zkonzumovat a tak jsme projela ledničku a šla do toho.
a na talíř a dlabat 🙂 Sýr a něco zeleného dle chuti.
To maso čekalo na zpracování v mrazáku už dlouho a pořád jsem jeho vytažení odkládala. „To“ maso se jmenuje květová špička a taflespitz byl oblíbený pokrm Franze Josefa. Mezi námi – je to vlastně pomalu vařené dobré hovězí.
Vařené maso + polévka
přílohy
A to bylo u nás vše! V originále vám ještě dají jablkový křen a pažitkovou omáčku, ale to až někdy jindy.
Je vidět, že rakouská a česká kuchyně jsou jak bratr a sestra. A ty rösti ke špenátu doporučuji!
Všude na sv.Martina jedli husy a kachny a my měli rybu. Takovou lehce dietní, ale dobrou.
Treska
Rýže se zeleninou
A to je všechno! A zkuste nezničit filet, jako se to povedlo mně. A rýži zkuste jako správné krémové risoto – to mám doma zakázané, rýže se prý musí sypat.
PS. Husu jsme si nechali na neděli.
Dneska bez receptu. Jen pár vychytávek. Ale asi bych měla začít od začátku.
Vždycky jsem si ráda četla v kuchařských knihách. Kromě toho, že se mi u čtení tak příjemně sbíhají sliny v ústech, jde často i o pěknou četbu samotnou. Někdy příběhy, někdy zmínky a popisy exotických surovin, anebo výčet toho pozitivního, co to které jídlo organismu přináší. Pokračování textu Bez receptu
To si tak jedete na akci ryze počítačovou. Prostě jedete na Letní školu s iPadem jako lektor. A obyčejně to tak bývá, že řada lektorů se věnuje ještě dalším věcem, aby s těch IT věcí jednoduše nezblbli. No a mezi lektory najdete také spousty kuchařů. Prostě žasnete, jak mají některé věci vymazlené. Večer sedíte u sklenky vína, řeší se věci pracovní, co bude, až přijedou studenti, jak natáhnout kabely a šířit internet, co budeme dělat na workshopu a jak. A pak musí přijít oddech, čas na recepty. Tak tady je jeden od Hozy Kučeříka, který jsem si vyzkoušel. Zatím jen s půlky dávky, ale brzy se budou opalovat bulky z celého recepptu.
1 kg hladké mouky – u nás se musí vždycky prosát – je taková nadýchanější. Přidáte půl litru vody, aby mi to lépe kynulo, tak šla do mouky teplá. 1 vejce, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžička soli a kostka droždí – prostě celé balení.
Poděkování ještě zaslouží Eva Klubalová, lektorka, která recept zaznamenala a pak mailem rozeslala. 🙂
A můžete míchat. Ve stroji i ručně. Důležité je kynutí, tedy jeho délka. Urychlil jsem ho ponořením mísy do teplé lázně. Těsto nakynulo a já ho znovu promíchal a kynutí probíhalo znovu v „urychlovači“. Následovalo dělení na stejně velké kusy těsta, ze kterého vytvarujete bulky. Nezapomeňte si vyhřát troubu – 190 stupňů. Na plech přijde pečící papír, nakladete bulky. V hrnečku připravíte žloutek s trochem cukru – bulky zhnědnou, přidal jsem trochu olivového oleje. Rozmícháte a potřete bulky. Nezapomeťe na posyp – sezam, dýňová semínka, slunečnice, prostě na co máte chuť. A šup s nimi na pláž, tedy do trouby.
Pečeno cca 20 minut, ale to poznáte, bulky se rozvoní kolem a Vám se sbíhají sliny. Původně to jsou tedy bulky pro hamburgry, ale já zvolil lučinu s rajčetem. To byla až ta druhá bulka, ta první byla s česnekovým bokem a plátkem sýra, tu jsem ale vyfotit nestačil.
Díky, Honzo Kučeříku, za prima recept. 🙂
Do zapékací misky navrstvit plátky brambor, na ně brokolici, zasypat sýrem, plátky brambor a zalít šlehačkou. Šup do trouby a nechat zapéct.
A to je všechno!
Mám čas, a tak čtu. Kdeco. A konečně pořádně i tenhle web. Jitka někde zmiňuje Kuchařku pro dceru. Nahlédla jsem tam. A užasla. A zase dostala chuť vařit.
„To bylo dobrý! Co to bylo?“
„Kuřecí kari“
„To je divný! Já přece kari nerad. A jak se to dělá?“
Tak jsme si tak nějak vysvětlili, že není kari jako kari. A že jsem rozhodně nepoužila to oranžové kari koření , ale měla jsem kari pastu. Protože to byla moje kari premiéra, tak jsem si přečetla asi 100 receptů, abych stejně nevěděla nakonec nic a zvolila jsem skoro předpis z pytlíku.
Na pánvi jsem rozehřála rýžový olej, přidala celý pytlík pasty a nechala rozvonět. Pak jsem přidala maso a nechala obalit směsí a zatáhnout, pak ještě zeleninu a trochu jsem podlila vodou. Až přestala prskat, tak jsem ještě přidala kokosové mléko a nechala probublávat do změknutí masa (10-15 minut). Na závěr přidala lžíci rybí omáčky. A to bylo všechno!
Pak už jen posypat koriandrem a sekanou chilli papričkou a s rýží na stůl. Basmati by byla lepší, ale zrovna došla. A naan taky až příště.
Nicméně cesta k dalším experimentům je otevřená!