Za pár minulých dnů jsem viděla poměrně dost stravovacích zařízení a plejáda zkušeností je taky hodně široká.

Absolutní propadák

Plzeňská restaurace v Písku patřila na seznam našich osvědčených. Po poslední návštěvě jsme ji vyškrtli. Skončili jsme tak, že jsme vrchní nasypali do dlaně peníze za polévky a šli pryč.

Že je v poledne frmol, to pochopím. Že polévku přinesou v míse a vy si můžete nabrat kolik chcete, to hodnotím kladně. Že ale dršťková polévka nemá s chutí dršťkové nic společného je smutné, že vůbec není dobrá, to je k pláči. Že nikdo nenabídne pečivo, které ale chtějí zaplatit, je trestuhodné. Že obsluha neobjedná nic k pití, je už bez komentáře. Že si objednáte až na druhý pokus, protože to první jídlo není, to se stát může, ale nemusí trvat tak dlouho než to zjistí. Že od okolních stolů odcházejí po jídle, i když přišli po vás, tak to už je to poslední. To už jsme nečekali, až si na nás vzpomenou. Ať si s naší objednávkou dělají, co chtějí.

Spokojenost největší

Nakonec jsme šli na jistotu a popojeli jenom nějakých mrzkých 90 km a obědvali později, ale za to dobře. Dojeli jsem až kousek k Plzni, do Starého Plzence, do Staroplzenecké restaurace. Ta nás ještě nezklamala. A že těch návštěv už bylo! Protože jsem se trefili do času, kdy normální lidé jsou už dávno po obědě a mají dlouho před večeří, tak jsme měli božský klid. Manžel neriskoval a jako vždycky měl krkovičku na grilu se slaninou a cibulí (a jako vždy zdůrazňoval, že ji chce bez cibule) a fazolkami (a jako vždy řekl, že jsou dobré, ale že já je dělám lepší)  a já jsem volila těstoviny – fettuccine s kuřecím masem, cuketami a lilkem v tomatové omáčce a nahoře trůnily krásně velké hoblinky parmezánu a pochutnala jsem si moc a moc. A dala jsem si letošní druhé pivo, abych už konečně přestala cítit tu píseckou polévku.

Trocha exotiky

Když jsme v Třebíči hledali místo, kde se naobědváme, tak asijské bistro rozhodně nebylo favoritem, ale když jsem zahlédla, že dělají pho, tak se vše změnilo. Pho je vietnamská polévka, prý se jí ke snídaní. Pokud jí dělají takovou porci, jakou jsem dostala, tak je to snídaně, oběd i večeře zcela zaručeně. To byla mísa pro celou rodinu! V ní spousta kuřecího masa, krevet, širokých rýžových nudlí, cibule i jarní cibulky a ještě bylinky k tomu. Na dochucení jsem dostala citrón a ostrou omáčku. Jedla jsem ji poprvé, tak zcela neposoudím, jestli měla přesně chuť, jako mít měla. Ale můžu říct – jedla jsem pho!

Borec na konec

A ve Velkém Meziříčí v restauraci Nový svit stojí v době oběda na každém stole džbán s vodou k jídlu. Rovnou a bez ptaní, jen ty skleničky vám přinesou. A jde to!