Tak nám nastal podzim a s ním i sezóna hub, tedy těch, které sbíráme my. Prý houby rostou celý rok, ale mezi mykology a narkomany se nepočítám. V pátek jsme se synem vyrazili a našli mimo jiné i takové krasavce.

Tak co s nimi uděláme. Padaly různé nápady, ale nakonec to skončilo klasickou smaženicí. A jak na to jdeme u nás doma, to se dočtete  na následujících řádcích.

Houby samozřejmě očistíte – to už děláme v lese, není s tím tolik práce doma, co uvítá především ženská část publika. Pak se jen krájí. Tak my jsme to přineslo, tak to ženo zpracuj – dělba práce, to už nás učili na hodinách dějepisu. 😀

Opět přijde ke slovu cibulka, v našem případě dvě, rozpálené máslo a litinový hrnec. Tenkrát cibulku přivedeme do stavu zesklovatění:

Můžeme vkládat houby. Velikost kousků záleží na rodinné tradici. Naše kousky jsou dost velké, máme to tak rádi.

Teď přijde nejdelší a nejnáročnější fáze, tedy samozřejmě po fázi sbírací a krájecí. Houby se musí vysmažit – voda pryč. Pokud máte větší mokřejší houby, tak to trvá déle. Naše houby se nějak v lese nacucaly, no vždyť pršelo, tati – radí mi tu syn. Pravda. Po 45 minutách chtěl jít domů, prý toho už má dost. 😀 Tak to jsem teda nešli domů.

Po vysmažení přebytečné vody zahájíme konečnou fázi – vyklepeme si pár vajec – v našem případě jich bylo pět a pak přišlo na řadu ještě šesté. Do hrnečku, kdo má lovit z hrnce pak ty skořápky. A samozřejmě koření – pepř, drcený kmín a sůl. přidáváme také česnek, ten se ale někde nedává, my ho máme rádi i ve smaženici.

Prohazujeme vařečkou vejce s houbami, hezky nám to tuhne. Tak budeme jíst. Nakrájejte chleba. No, tak ten nemáme. Tak přišli na řadu různé druhy celozrnných rohlíků a housek. No a taky to šlo. Takže dobrou chuť a určitě vyražte do lesa, kromě hub tam najdete i vnitřní klid a sílu.

P.S.: Ještě žiju, asi tam nebyla žádná jedovatá houba. 😀