Jaro nás vytáhlo o jednom víkendu na výlet. Zatím jsme vyrazili jen tak opatrně, do nedalekého Mělníka. Během prozkoumávání náměstí, podzemí, výhledů a soutoků jsme objevili i nenápadnou ceduličku, kde se psalo něco o pečení chleba v jeskynní peci. Ceduličku jsem vyfotila (abych si nemusela nic pamatovat) a skoro na ni zapomněla.
A pak tu byl týden jarních prázdnin a s nimi i “ …co že, mami, jako budeme dělat?“ Inu, péct chleba, holenkové.
Pečení se děje jen v pátek. Byla jsem přesvědčena, že v nějaké restauraci v Mělníce, ale když jsem hledala, kde restaurace U Grobiána leží, ukázalo se, že v Kokořínském Dole. Tam vám bylo nádherně. A taky se ukázalo, že jak nějaký mlsající učitel slyší o pečení chleba, neváhá si vzít dovolenou a skotačivou mládež a kolegyni doprovodit, že, Slávku?
Na pečení je potřeba předem se objednat, domluvit se přibližně, v kolik hodin dorazíte. Při příjezdu pak máte už připravené těsto. My měli jen základní chlebové, ale je možné se domluvit na jakékoli přísadě, kterou byste chtěli do těsta přimíchat (třeba škvarky, ty mají domácí). Vlastní pečení se odehrává opravdu v peci, která je v jeskyni.
Paní na pečení vám všechno potřebné ukáže, uhněte s vámi chlebové bochánky (buď 400 gramové nebo dvojnásobné), odnese je do tepla na dokynutí (mezitím vám připraví oběd) a pak s vámi bochníčky do pece sází (jakpak tam ten Jeníček tu bábu z lopaty sešoupnul) a hlídá je, jestli jsou správně upečené.
Byly. A jak voněly (a my všichni taky, kouřem). Tak dobrou chuť.