Na Martina husa nebyla. Až o pár dní později. A žádná celá husa, ale jen prsa a úplně klasicky.

Husí prsa

Kůži jsem lehce nakrájela na čtverečky, pak  osolila, okmínovala, lehounce podlila a pod pokličkou dala na nějakých 150°C do trouby. Tam pěkně měkla, pouštěla sádlo a čekala víc jak 2 hodiny na finální okamžik, kdy jsem je odkryla, zvedla teplotu na doraz a nechala kůži zezlátnout.

Zelí

Klasické kysané zelí, taky nic mimořádného. Přípravu začínám cibulkou, kterou nechám zezlátnout a před koncem trochu cukru na zkaramelizování, pak teprve dávám zelí. To se pak krásně obarví. Pak už jen sůl, kmín a ocet či cukr podle potřeby a chuti. Pokud to není nutné, tak nedávám žádnou mouku – to nemáme rádi.

Lokše

Vlastně jsou to velmi jednoduché bramborové placky. K huse či kachně klasika, ale nikdy jsem to nezkusila. Takže letos premiéra a velmi úspěšná. Mnohem lepší než knedlíky, které tu stejně nikdo nemá rád.

Den předem uvařené brambory se nastrouhají, osolí a přidá se hladká mouka, aby vzniklo nějaké nelepivé a přitom vláčné těsto. Pak se kousky rozvalují na tenké placky a pečou se na sucho na pánvi. Chce to průběžně válet a péct, těsto řídne a tak se musí do něj časem i nějaká mouka přidat. Jak se upečou, tak se potřou sádlem (to jsem sebrala od masa v troubě), vrší na sebe a schovávají pod mísu, aby nevystydly.

Ale dohromady to nemělo chybu!