Nedělní podvečer a uvažování, co by si děti mohly vzít zítra ke svačině. Nakonec jsem se rozhodla zlikvidovat dvě vaničky tvarohu a našla jsem tenhle recept. Jsem trochu napnutá, protože zatímco píšu tenhle příspěvek, moučník je teprve v troubě a já čekám, jak dopadne. Všechno se mi totiž zdálo tekutější, než bych si myslela, že by mělo být. A neměla jsem pudinkový prášek (pokolikáté už si připomínám, že ho mám koupit), takže jsem se rozhodla spolehnout na sílu vajec. No, uvidíme.

Vlastně mě čeká ještě jeden zádrhel, i když se moučník dobře upeče – má se krájet až po vychladnutí a to u nás nejde. Žadonění, kdy už se bude moct „…kousíííček, mami, jenom kousíííček…“, ochutnat, se prostě nedá vydržet moc dlouho. Rozhodně ne do vychladnutí čehokoli.

Je upečeno … celé je to sladké, ale úplně jiné, než na fotkách z původního receptu. Jako svačina do školy to asi moc neposlouží, ale dobře se to dá jíst lžičkou z talířku.