Vždycky to začíná stejně. Abyste mohli něco vařit, musíte mít zásoby a ty se musí dovést z nějakého obchodu, řetězce nebo trhu. Občas ale zásoby dojdou, nebo jsou, ale co máte pořád vymýšlet? A ta dotěrná otázka: „Co budeme vařit o víkendu?“ Co já vím, na co budu mít o víkendu chuť? Jaké bude počasí, a v jaké náladě se ráno probudím? 😀

Půjdeme někam na oběd. V naší oblíbené restauraci jsme si ale zapomněli zamluvit místo. A protože je září a všude se mluví o magických devítkách, tak se lidi berou. Takže ranní telefonát do restaurace končím ujištěním, že dnes opravdu neee, dnes je tu svatební hostina. Že já si to myslel. Tak díky a někdy jindy.

Tak kam vyrazíme? A tak půjdeme Táborem a uvidíme,co najdeme na jídelním lístku. Prý do Číny. Díky boomu čínských bister tohle už ani netáhne, i když v Táboře je špičková čínská restaurace. Jdeme na náměstí, pojďte nakouknout do Lva nebo do Havany.

Tak Havana zvítězila. Úžasně zařízený podnik přímo na Žižkově náměstí se zahrádkou v podloubí, o kuchyni se mluví, že je výborná, už jsem ledacos vyzkoušel z poledního menu ve všední den, tak to zkusíme, co máme v jídelním lístku. Jeho otevření je také požitek. Graficky vkusně vyřešený jídelní lístek, kde Vás neobtěžují stovky jídel. Nabízí Vám několik chutí, kterým nemůžete odolat. Usadili jsme se uvnitř. Je tam klid.

Tak přejdeme k objednávání. Moje dvojka Merlotu je víc než ucházející. Nealko pivo mojí ženy a Coca-Colu mého syna neumím posoudit, nebudu si kazit chuť. Laskavá obsluha posečká, protože se nemůžeme shodnout na našich dalších chutích. Tak ještě chvilku, samozřejmě.

Zatím obdivuju interiér. Mně jako muži sběrateli to imponuje, žena má výhrady. 😀 Akvárium nad vedlejším stolem nás ale smiřuje.

Jídlo už máme vybrané také a tak si číšník trpělivě zapisuje:

filety z lososa a hranolky, kuřecí steak s pečenými bramborami ve slupce polité česnekovou zakysanou smetanou a já si dávám špalíky z vepřové panenky na pepřové omáčce se svazky zelených fazolek ve slanině, pochopitelně také brambůrky ze zakysanou česnekovou smetanou.

A čekáme na jídlo, těšíme se a prohlížíme dál interiér. To chce fotku. A ne jednu.

Nejvíce tedy upoutá reklama na prášek pro dobytek, to nás rozradostní a začínají asociace, co všechno by se s takovým výživným práškem dalo dělat. Kolipak toho objednáme? Vagón, vlak…?

No nic, krmě už je tu, číšník krouží u našeho stolu a skládá talíře před hladové strávníky. Tak dobrou chuť a jdeme na to.

No, bylo to něco. Panenka křehká, uvnitř růžová, bylo poznat, že je na grilu, brambory česnekové tak akorát, smetana na nich úžasná. Vypadalo to, že je toho málo, ale oči by chtěly, a vy už nemůžete. Mají to vypočítané akorát. Ostatním chutnalo stejně, u pstuha nebyl konečně boj s páteří, kuřecí steak šťavnatý a dobře ochucený.

Tak ještě kávičku a dezert – horké maliny s vanilkouvou zmrzlinou a krém brulée. Vše je výborné. A káva chutná, silná, skoro by se dalo říct, že ji právě upražili.

Stihnul jsem zaznamenat jen tu kávu.

Takže až budete v Táboře, nezapomeňte na Havanu, hned naproti kostelu Proměnění Páně na hoře Tábor, na dolním konci náměstí, bude Vás kontrolovat kamenýma očima husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova a Kalicha na vlastním náměstí, které sloužilo jako shromaždiště nepřemožitelného táborského vojska.

Ještě tedy jejich oficiální stránky. A platit můžete samozřejmě kartou. Kdo by se tahal s hotovostí. Dodám ještě, že WiFi tu mají taky, to pro nás – závisláky.